Zuřila. A nebyla jediná. Vlčice pod její kůži začínala běhat
ze strany na stranu a Thea cítila její pohyby, touhu po krvi vztek.
Neutuchající a neustále doutnající hněv.
Zavrčela a vykročila z Domu ven.
Prohnula se vzad, když ucítila ostré a prudké zapraskání
klíčních kostí. Zavyla bolestí, ale tělo jí naplnil podivný
pocit euforie. Slyšela vlčici, jak začíná štěkat v její
mysli.
Další kosti praskly a ona padla na kolena. Pod kůži viděla, jak
se jí smrkávají a napínají kosti. Viděla jejich ostré hrany,
jak protínají kůži. Cítila to, cítila každé jednotlivé
lupnutí a bolest, která se nedala slovy popsat.
Na přeměnu bylo ještě brzy... nebyl úplněk, nebyl ten správný
čas... Ale potřebovala to. Potřebovala svou mstu a získat
kontrolu nad svým druhým já.
Předklonila se dopředu a nahrbila záda. Strhala ze sebe oblečení.
Kůže ji pálila. A pak, jako úderem blesku a s posledním
zapraskáním, se transformovala do vlčí formy.
Byla velká, Warovi by sahala do pasu. Její srst byla čistě černá
a lesklá. Od tlamy jí odkápavaly sliny. Oči do tmy zlatě žhnuly.
Čas na lov...
S hlasitým zavytím se rozeběhla za svým cílem.
<3 <3 <3
Když uslyšel hlasité zavytí, srdce se mu zastavilo. Něco bylo
špatně, zatraceně špatně.
Ale nebyl ještě úplněk, teď musel být každý, KAŽDÝ, měnič
být zcela bezbranný a slabý jako moucha.
Tak proč měl pocit, že se něco posralo?
Vlasy na zátylku se mu postavily.
Co se to stalo?
Dech se mu zrychlil, když uslyšel zapraskání větví. Otočil se
a ze tmy na něj koukaly dvě zářící zlaté oči šelmy...
Ušklíbl se. „Takže jsi přišla?“
Obrovská vlčice pomalu kráčela kupředu, tělo přikrčené, jako
by se chystala zaútočit.
Sáhl si k pasu, kde měl připevněný postříbřený nůž.
„Je ti jasné, že z tohohle boje, odejde živý, nebo podřízený
jenom jeden z nás.“
Zvíře na něj zavrčelo.
„Jsi čubka, doslova. Podařilo se mi vytvořit dokonalou čubku.
Škoda jen, že si s tebou teď už moc neužiju. Potřebuji tvou
krev k dalším testům.“
Vlčice zavrčela a zacvakala zuby. Přiblížila se k němu o
dalších pár krůčků.
„Jestli tě budu muset zabít,“ povzdychl si, „bude to jen a
pouze tvoje vina. Chtěl jsem zničit Dům. Ne tebe, na tebe jsem se
připravoval až za hodně dlouhou dobu.“
Nahrbila se a znovu zacvakala čelistmi.
„Bude tě škoda,“ opakoval se a vytáhl druhou ruku zbraň.
„Uděláme to jednoduše, že? Já tě střelím a ty umřeš.“
A
v tu chvíli po něm obrovské černé zvíře skočilo. Zařval
bolestí, když se mu pevné čelisti zakously do levého zápěstí
ruky, v níž držel postříbřený nůž. Vlčice se ale
nespokojila pouze s tímto. Zaútočila na něj znovu a ruku mu téměř
utrhla.
Krev
stříkala z rány. Snažil se ji uhodil a omráčit. Tím ji pouze
rozezlil a ona se mu zakousla do hrdla s hlasitým „pop“.
Zachraptěl
a slepě šátral okolo sebe.
Umíral,
věděl to. Neměl by být mrtvý. On musí žít. Je to prakticky
jeho povinnost.
Ale
když mu obrovské zvíře oddělilo hlavu od těla a to rozcupovalo
na malé kousíčky, jenom ku spokojenosti a mstě. Nemohl už dále
nic namítat.
Thea
věděla, co udělala. Cítila kovovou pachuť v ústech a vnímala
měkké maso ve svých čelistech. Ale nepřestala.
Jak
ona, tak její zvíře potřebovali více. Musela zabít. Potřeba
krve byla mnohem silnější.
Zavrčela
a cupovala poslední zbytky mrtvého muže. Jakmile byla spokojená,
vzala do tlamy jeho hlavu a odnášela ji směrem k domu. Zabila ho
rychleji, než původně plánovala.
Něco
uvnitř jí však říkala, že jejich boj ještě není úplně u
konce.
Pomalu
vylezla vzhůru po vstupním schodišti a vstoupila do haly plné
mrtvých policistů a měničů. Uprostřed všeho chaosu stál její
druh.
Zavrčela
a odhodila hlavu pryč.
Několik
desítek párů očí ji následovalo, ale ona neměla nic takového
zapotřebí, její msta byla u konce.
Uvnitř
své hlavy stanu naproti vlčici a položila jí ruku na obrovskou
hlavu. Obě dvě si vyměnily vřelé pohledy a pak, jako zázrakem,
se dvě mysle staly jednou jedinou a ona splynula se svým zvířetem.
Zapraskání
kostí předcházelo její přeměně v člověka.
Nahá,
ležela na krví zmáčené podlaze a dívala se na jediného
člověka, který si s nima oběma vytvořil neuvěřitelně silné
pouto.
Jejího
druha.
„Ware,“
zašeptala těsně předtím, než padla do mdlob.
*Moc se omlouvám, že mi to tak trvalo, bohužel jsem odjela na neplánovanou dovolenou. Jenom menší upozornění, novela je skoro u konce.
Moc dakujem
OdpovědětVymazatDěkuji moc za další kapitolu!!! :-)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za ďalšiu pridanú kapitolku!!! :-)
OdpovědětVymazat